Jak šel čas s Atlas Copco: Inovativní Švédská metoda

Oddanost udržitelné produktivitě, tak zní heslo, kterým se v Atlas Copco řídíme. A co více může být důkazem naší oddanosti než to, že letos slavíme 145 let od založení?

Za tu dobu se samozřejmě mnohé změnilo, ale oddanost zůstává. Oddanost našim zaměstnancům i našim zákazníkům. Připomeňme si zásadní milníky naší společnosti v několikadílném seriálu. V první části jsme shrnuli, jak to všechno začalo, ve druhé jsme sledovali první kroky k orientaci na zákazníky. Ve třetí části jsme byli svědky přerodu společnosti z ryze technologické firmy na společnost orientující se na trh a dnešní díl představí kouzlo takzvané Švédské metody.

Atlas Diesel začal vyvíjet lehké pneumatické vrtačky zhruba ve stejné době, kdy společnost Sandvik uvedla na trh vrtací nástroje z karbidu wolframu. Obchodní zástupce Erik Johnsson v tomto spojení našel neopakovatelné kouzlo, pro které se vžil název Švédská metoda.

Mládí vpřed!

Inovativní švédská metoda

Švédská metoda

Pro rozvoj oblasti technologie stlačeného vzduchu byla klíčová 20. a 30. léta minulého století. Tehdy mladičký Erik Ryd, syn bývalého šéfa vývojářů Gustafa Ryda a čerstvý inženýr, nastoupil do firmy Atlas Diesel na pozici seniorního laboratorního technika. Byl u toho, když společnost začala pronikat na trh s pneumatickými zařízeními. A díky spolupráci s Josefem Hollertzem se brzy naučil oné základní filozofii – jednat vždy v souladu s potřebami zákazníků.

Ryd měl hluboké znalosti, co se týče materiálů a jejich vlastností v závislosti na teplotách, a zároveň cítil obrovskou touhu zlepšovat produktivitu a vztahy se zákazníky. Tato kombinace ho zavedla k Johnu Munckovi, expertovi na sílu materiálů, a jejich následné spolupráci, která v roce 1936 vyústila ve vznik prvníh pneumatické vrtačky , která byla lehká, silná a účinná zároveň.

Stroj byl testován za druhé světové války při výrobě švédských obranných zařízení a také v těžebním průmyslu. Zkoušely se různé násady a testovalo se, jaký materiál si s kamenem poradí nejlépe. Nejlepších výsledků nakonec dosahovaly vrtací nástroje z karbidu wolframu. Na konci války už bylo jasné, že spojení silné, ale lehké vrtačky opatřené pneumatickou posuvnou nohou a vrtacího nástroje z karbidu wolframu je doslova hvězdné.

Export vpřed!

Po válce se ředitel Walter Wehtje začal soustředit na zvýšení vývozu. Na jaře roku 1946 vyslal Erika Johnssona do Paříže, aby prozkoumal francouzský trh. Johnsson se vrátil s nemilým překvapením – konkurence ve Francii je tvrdší, než kdokoliv očekával. Tamější obchodníci byli mnohdy nekvalifikovaní a zboží prodávali pod cenou. Ceny francouzských a německých vrtacích zařízení byly příliš nízké na to, aby Johnsson spatřoval v případném vstupu na tamní trh jakýkoliv význam.

Muselo se stát něco více. Atlas musel přijít s nějakou nadřazenou metodou, kterou by mohl exportovat namísto jednotlivých kusů zboží. A na tuto metodu narazil Johnsson v podstatě náhodou, když byl na návštěvě uhelných dolů ve Francouzském středohoří. Doprovod mu tehdy dělal šéf pařížské pobočky firmy Svenska Diamantbergborrnings, švédské společnosti působící v oblasti těžby diamantu. Jak tak procházeli důlním areálem, diskutovali o moderních metodách těžby a vrtání. Srovnávali americkou těžkou techniku s novými lehkými stroji ze Švédska.

Tato debata je následně od kupujících přivedla rovnou k technickým pracovníkům, tedy k lidem, kteří měli daleko lepší představu o tom, o čem se ti dva baví. Koncoví zákazníci mohli hypoteticky vyjednávat o cenách, ale nebyli s to diskutovat o metodě jako celku.

A tak se zrodil termín Den Svenska Metoden, Švédská metoda. Atlas Diesel díky ní našel cestu přímo k technikům a ředitelům těžařských firem. Jakmile prodal tuto metodu, byl už prodej samotných strojů a vrtáků jen formalitou. A jakmile se tamější technici jednou rozhodli pro nákup švédské metody od Atlas Dieselu, neměli francouzští, američtí ani němečtí výrobci už žádnou šanci.

Historical Czech Republic