Zachycování uhlíku pomocí řešení pro stlačený plyn

Pokud jde o využívání CO2, vždy je zde další rozměr. Na rozdíl od stlačeného vzduchu nebo jiných průmyslových případů, jako je dusík nebo kyslík, musí být u oxidu uhličitého vždy zohledněn potenciální dopad na životní prostředí způsobený jeho emisemi.

Proto hraje hlavní roli původ CO2 – a také to, co se stane s oxidem uhličitým, jakmile splní svůj účel.

Čemu by se měl každý uživatel oxidu uhličitého vyhnout, pokud je to vůbec možné, je vyrábět CO2 pro danou aplikaci a poté jej jednoduše vypouštět do atmosféry.

Naštěstí jsou k dispozici technologie, které to mohou eliminovat, jako je opakované použití nebo zachytávání CO2.

Ještě lepší je, že zatímco uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry je stále více trestáno vládami, které se snaží omezit dopady změny klimatu, například formou daní a pokut, výše uvedené technologie jsou často předmětem pobídek.

Proto se zachycování uhlíku těší rostoucí popularitě. Tato technologie nejen zabraňuje uvolňování CO2 do atmosféry – a umožňuje tak podnikům podílet se na ochraně životního prostředí – je to také finančně atraktivní příležitost.

Jak atraktivní? V mnoha případech celá návratnost investic do zařízení na zachycování uhlíku pochází z nižších daní. Kromě toho lze jakýkoli CO2, který není opakovaně používán, uložit nebo prodat.

A konečně ve světě, kde si zákazníci stále více uvědomují význam ochrany životního prostředí a kde je udržitelnost hlavním prodejním bodem, může zachycování uhlíku také firmám nabídnout posílení jejich image jako zelené společnosti, která se stará o svět kolem nás a hraje svou roli v jeho ochraně.